„I kdybychom byli třeba jen 3, jistě to bude mít smysl!“ Ozval se jednoho rána napínavý výkřik z kanceláře jazykovky Brno PELICAN. Pojďte se s námi však podívat na náš příběh od samého počátku. Protože, kdo by neměl rád příběhy, že ano?
Hned z kraje však musíme dopředu upozornit všechny bázlivé na to, že dnešní povídání bude mít (doslova) krvavý konec. To nás totiž tak jednou v kanceláři napadlo, že máme kolem sebe přes stovku zdravých, mladých (a krásných!) studentů. Proč tedy společně neudělat správnou věc! A jak to bylo dál?
Rozhodli jsme se jednoho dne dostat se studentům navštěvujícím pomaturitní studium angličtiny a němčiny v naší škole PELICAN až pod kůži. Opět, doslova! A přestože právě řádí všude kolem dokola chřipková epidemie, s těmi nejotrlejšími z našich odvážných studentů jsme se rozhodli skupinově darovat krev ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice.
Jazyková škola Brno PELICAN Tě teď zve na krátkou procházku naší cestou za společným cílem a společným dárcovstvím aneb když já daruju, Ty daruješ. Anebo?
Když ty se usměješ, já se usměju!
Sraz v 7:15 ráno před Transfúzním a traumatologickým oddělením Fakultní nemocnice Brno byl pro některé vybrané jedince hodně bolestivý. Ranní ptáčata v podobě studentů navštěvujících naše pomaturitní studium, kteří jsou vycvičeni pravidelným ranním (a radostným, protože kdo by nevstával rád do školy PELICAN!) vstáváním na své kurzy angličtiny a němčiny, tentokrát nebyli těmito okolnostmi zas až tak zasaženi.
„Existují dva typy lidí. Ranní ptáčata a lidi, co chtějí střílet ranní ptáčata.“
Zasaženou skupinou však byla tentokrát především ta část posádky naší pelikání kanceláře, zvyklá docházet do prostor školy až v odpoledních hodinách. Inu, nemůžeme všichni ráno skákat z postele jako rybičky, že ano. Nicméně, skutečně, jmenovitě i naše statečná „pelikánka“ Týna zvládla ranní budíček na jedničku, a tak se na sebe vzápětí už všichni „krvedárcechtiví“ v 7:20 smějeme (bez výjimek) v prostorách TTO. Ano, bez výjimek, protože když Ty se usměješ, já se usměju. Tak zněla dohoda! ?
Informační okénko aneb co si dát k snídani
Už, než jsme vyrazili do ulic, byli jsme pečlivě informováni o tom, co a jak. A co víc, důležitý z hlediska stravy byl už interval 12 hodin před odběrem. Studenti byli dopředu informováni o tom, že tentokrát musí k večeři oželet vepřo-knedlo-zelo, vynechat večerní mejdan a řádně si před odběrem odpočinou.
Co se dne odběru týče, rozhodně není vhodné vyrazit ráno na lačno, jak si většina studentů – prvodárců myslela. Ač dietně, je důležité se před darováním krve dietně (a tedy bezu tuku) nasnídat a řádně doplnit tekutiny (nealkoholické, vážení!). No, a pak už nezbývá nic jiného, než se vydat s úsměvem a dobrou náladou na šalinu, ať nám páni doktoři mohou ověřit, mimo jiné, kolika z nás zamrzla v těchto klimatických podmínkách posledních dnů krev v žilách!
U zrodu tradice
Nezbývá než všem našim odvážným studentům ještě jednou poděkovat. Jednalo se o první akci podobného typu na naší škole a my bychom chtěli v této hezké tradici i v budoucnu pokračovat.
A jako správní pelikáni si dáváme do budoucna vyšší cíle. „Co třeba zapojit i studenty navštěvující firemní jazykové kurzy“? Ozývá se opět nadšeně z foyer naší jazykové školy. A ač s PELICANem v našich plánech občas létáme tak trochu na obláčcích a jen těžko se nám daří držet při zemi, postupně se nám daří naše občas zdánlivé sci-fi příběhy odškrtávat z našeho to do listu, o čemž se můžeš sám přesvědčit třeba ve fotogalerii umístěné na stránkách naší školy. Nebo se snad chceš stát taky jedním z hrdinů našich příběhů? Není se čeho bát, pod křídly PELICANa mají vždycky dobré konce!
Zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Tedy, alespoň pro tentokrát. Tak zase příště!
Tvůj PELICAN
Zanechte odpověď